Starý jazyk nikdy úplně nezmlkl
Hebrejština po staletí sloužila modlitbě, studiu, poezii, dopisům i komunikaci mezi vzdálenými židovskými komunitami. Nebyla běžným mateřským jazykem většiny lidí, ale nezmizela. Moderní obnova proto nevytvářela řeč z ničeho. Rozšířila její funkce do domácnosti, školy, obchodu, novin a politiky.
Ben Jehuda začal u vlastní rodiny
Po příchodu do Palestiny roku 1881 prosazoval hebrejštinu jako každodenní jazyk a používal ji doma. Vydával noviny, hledal slova pro moderní předměty a pracoval na rozsáhlém slovníku. Jeho neústupnost přitahovala podporu i odpor. Symbolický význam získal právě tím, že spojil osobní experiment s veřejnou kampaní.
Škola proměnila projekt v generační změnu
Rozhodující bylo, že děti začaly v hebrejštině studovat různé předměty a používat ji mezi sebou. Učitelé museli vytvářet terminologii pro matematiku, přírodu i správu. Jazykový výbor se snažil sjednotit nová slova, ale skutečné přijetí vždy záviselo na tom, co lidé začali běžně říkat.
Současná hebrejština nese mnoho zdrojů
Výslovnost, slovní zásoba i větná stavba vznikaly v kontaktu s jidiš, arabštinou, ruštinou, ladinem a dalšími jazyky. Spor, zda jde o obnovení starého jazyka nebo o novou směs, zjednodušuje živý proces. Moderní hebrejština současně navazuje na staré texty a nese zkušenost mluvčích z mnoha zemí.
